Sokol v Kounicích není jen sportovní spolek. Je součástí historie naší obce a místem, které po generace spojovalo sport, děti, kulturu, společenský život i obyčejná setkávání.

Sokolská tradice má v Kounicích hluboké kořeny. A její historie není jen o cvičení a sportu.

Už od roku 1913 je v historických pramenech doloženo také sokolské loutkové divadlo. Hrálo se pro děti a divadlo bylo jednou z cest, jak Sokol přinášel do života obce kulturu, zábavu a společné chvíle. Kounice byly ve 30. letech dokonce uváděny mezi jednotami, které se zapojovaly do školního divadla.

Sokolovna tak nebyla pouze místem, kam se chodilo cvičit. Byla prostorem, kde se lidé potkávali, děti sportovaly, hrálo se divadlo a konaly se společenské akce.

A její význam se naplno ukázal v jednom z nejtěžších okamžiků novodobých Kounic.

V březnu roku 1990 vyhořel kounický zámek, ve kterém od roku 1928 sídlila škola. Kounice tak ze dne na den přišly o prostory, kde se učily místní děti.

A právě tehdy se ukázalo, že sokolovna není jen budova pro sport.

Pomohla zachovat školní život v Kounicích.

Po požáru se děti učily v různých náhradních prostorách – ve Vykáni, v sokolovně, myslivně, na sále hospody, ve skladu obchodu nebo v mateřské škole.

A její spojení se školou pokračovalo i v dalších letech. V sokolovně se konaly školní sportovní soutěže a děti zde trénovaly například šplh nebo skok vysoký.

Budova sama o sobě je jen stavba. Její skutečný význam jí dávají lidé a příběhy, které se v ní odehrály.

Generace dětí, které v ní cvičily.

Lidé, kteří hráli divadlo.

Rodiče, kteří sem chodili se svými dětmi.

Sportovci, učitelé a dobrovolníci.

A také děti, které se sem po požáru zámku přišly učit.

To všechno je historie Sokola v Kounicích. A je to kus historie celé naší obce.